Tak nakonec dorazila. Zima. Venku je všechno zmrzlé, ruka přimrzá ke klice, když jdu ven. Na zimovišti je živo a kozy, ovce i kravky spokojeně žerou seno a senáž. Kozy se rozhodly odložit naplánované porody na trochu lepší počasí (vy nevíte, že to dovedou?) a jen ta nejotužilejší Isabela už má od včerejška své dva kozlíky. Vypadá to, že ani dvacetistupňový mráz je nepřemohl. Stejně jsme je ale alespoň odnesli dolů do domku, kde mají lépe podestláno. Ostatní kozy vrtí hlavou a tváří se zarputile. Ve dne v noci chodíme vartovat na zimoviště a hlídáme, jestli se nerodí kůzlata a také tele. Zlobivá jalovice Verča, která už minulý týden byla "na rozsypání", je pořád dva v jednom. Tele nikde. V mrazivé noci krávy přežvykují na větrném vršku a přístřešek je prázdný.

V mrazech je hodně práce navíc s napájením, protože nemůžeme používat naši nádrž na kolečkách a napájíme dlouhatánskou hadicí z koupelny. V mléčnici zamrzla voda a nevypadá to, že by v dohledné době chtěla rozmrznout. Cesta k nám je sjízdná, ale my raději Začali jsme vyjídat zásoby na zimu, které jsme během léta a podzimu přichystali. Obilí, ořechy, meruňky, povidla, přesnídávky pro Natyho,který se právě učí jíst, jablka,mrkve ze zahrady,lopuch, petržel. Sklep je plný výborných zralých sýrů, každý týden jich pár nakrojíme a hodnotíme,jak se povedly. Každá várka je trochu jiná a něčím zajímavá. Ze smetany Navot vyrábí Střemeníčské kopečky, které se krásně rozplývají na jazyku a v jednom kelímku najdeme tři různé příchutě. Vlastně ani nemusíme do obchodu a teď v zimě moc nenakupujeme.

Zakrátko začne kozí sezóna a pak se až do podzimu nezastavíme. Výroba v sýrárně začne,až se narodí kůzlata a rozmrzne voda:)

Přehoupla se polovina listopadu, v noci už pěkně mrzne a v napáječkách nacházíme po ránu vrstvu ledu. Kozám suchá zima sice nevadí, ale jsou třetí měsíc březí, takže jsme začali zasušovat. Dojíme už jen obden a kozám brzy začnou prázdniny. Pro návštěvníky a naše zákazníky to znamená, že sezóna kozích sýrů skončila.

Tři Jersejky (Róza, Bára a Káča) sice nelibě nesou konec zelené pastvy, avšak dojit je budeme celou zimu. Říká se, že kravičky Jersey přes zimu dojí málo a asi je to tak. Někdy během ledna nebo února by se měla z dlouhého výletu vrátit i zlobivá jalovice Verča, která dříve s oblibou hrála házenou s balíky sena. Teď má prý jiné starosti, chystá se telátko:)

Výroba kravských sýrů bude pokračovat celou zimu. Sýry budou ve zkušebním režimu zrát v novém zracím sklepě, který jsme vyklidili, vyčistili, odmořili, ostříkali vodou, odmyšili a odslimáčili, zavedli osvětlení, větrání a nastěhovali tam regály.

Podzim je také doba sázení stromů a ani letošek není výjimkou. S pomocí studentů z Mezinárodního studentského klubu jsme konečně dosadili stromy v Dříní po zaječí katastrofě z loňského jara. Poučili jsme se a místo oplocenky potrhané  divočáky a lesáky každý strom dostal bytelnou ochranu kmínku. I přesto nám ale zajíci některé ještě neochráněné stromky během několika dní ožrali- škody ale nejsou nijak závažné. Obnovili jsme část stromů z výsadeb kolem pastvin, kde pro změnu loni úřadovaly myši. Sázení ale není u konce, protože v zahradě čeká ještě několik stromů starých odrůd, až bude čas pokračovat.Snad se toho dočkáme.

Únor se přehoupnul do druhé poloviny. Sněhové závěje jsou naštěstí pryč, ale není všem dnům konec. Vystřídalo je buď bahno nebo mráz, nebo překvapivě obojí. Spočítali jsme si, že brzy bude jaro a s dlouhým seznamem nutných nákupů a dodělávek nejen v sýrárně nás zimní letargie rychle přešla. Sýrárna je již skoro připravená k zahájení nové sezóny, dokonce i v mléčnici se práce trochu hnula, ale hotovo není. Potřebujeme ještě zprovoznit mobilní chlazení na mléko, které na převoz od bývalých majitelů reagovalo stávkou - svítí, ale nechladí:) Pak už jen postavit příčku a sehnat nerez regály do zrací místnosti...

Alda se pustil do nákupů věcí na chov prasátek a na domácí zpracování - prý z něj bude řezník! Na hospodářství se záhadně objevily například asi 150 let staré obrovské necky z jednoho kusu dřeva nebo masivní bedna na prase. V té se prasátka u nás Ve dvoře nechovají, ale váží.

Hejno landéských husí se začalo dělit na zamilované dvojice a dokonce jsme už našli několik velikých podlouhlých vajec. Vypadá to, že některé husy mají v úmyslu na nich časem i sedět. Protože by ale nakladená vejce mezitím zmrzla, sbíráme je a skladujeme ve vodárce pod bojlerem. Až přijde ten správný čas, zkusíme je husám podstrčit zpět do hnízdeček. (Pokud tedy Samík nebude rychlejší a neudělá z uskladněných vajec omeletu!) Uvidíme, jestli se letos množení drůbeže podaří.

Nepostradatelná pomůcka zemědělce- naše oblíbené připouštěcí kolečko- nás informuje, že za několik dnů můžeme očekávat první jehňata. Doufáme, že mrazy do té doby poleví, protože chodit dvakrát za noc do ohrady v minus 15 nás tedy opravdu nebaví. Asi mezi sebou budeme losovat:)